O Bulatu... Začatek - KovarCZ

Bulat "Wootz" (z perského - pulat a tureckého bolot) je druh kelímkové lité oceli, která díky speciální technologii tavenáí, kování a tepelného zpracování získává zvláštní vnitřní strukturu, jíž se liší od klasické oceli. Nože z bulatu jsou charakteristické vysokou viskozitou, pevnost, pružnost a okouzlujíci krásné vzory.

Mnohí moderní oceli vynikají v porovnání s bulatem svou tvrdostí, jiné vysokou odolností vůči opotřebení. Žádná z nich se ovšem nemůže pochlubit kombinací hned nékolika parametrů, jimiž jsou houževnatost, pevnost, pružnost, schopnost dlouho držet ostří a snadnost broušení do ostří břitvy.

Bulat obsahuje od 0,83-0,85% do 3-3,5%, a někdy dokonce 4% uhlíku. Průměrný obsah uhlíku ve většině bulatových čepelí se pohybuje od 1,25 do 1,6%, a v ojedinělých případech od 1,8 do 2%.

Velký ruský metalurg D. K. Chernov napsal: "…nejlepší ocel, která se kdykoliv a kdekoliv vyráběla, je bez pochyb bulat. Nicméně ne každý vzorovaný kov, kterému se říká bulat, má vlastnosti extra oceli. Amatérsky vyrobená, špatná vykovaná vzorovaná zbran' …nemá žádné jiné přednosti, než vzor."

Arabský odborník na zbraně Al-Kindi, který působil v 9. století, napsal, že když se díváte na vzorovaný oceli (bulat), vidíte nejen jeho povrch, ale také nahlížíte dovnitř. Podle vzoru můžete určit strukturu kovu, jeho výrobní technologii, technologii kování a tepelného zpracování.

Z děl ruských vědců v oblasti metalurgie P.A. Anosova a D.K. Chernová jsme se dozvěděli, že bulatova ocel je lepší, než jakákoliv jiná ocel, z níž tato byla vyrobena, a že jakákoliv ocel vždy může být přetavená na bulat, přičemž nabude vlastností, zejména pevnosti a plastičnosti, zcela nesrovnatelných s těmi, které měla před tepelným zpracováním.

Ruský metalurg P. P. Anosov říkal, že "…zkušený asiat nikdy nepochybí při výběru čepele, která není opatřena puncovní značkou. Stačí mu pouhý pohled na vzor, aby dokázal určit, jestli bulat je houževnatý nebo křehký, tvrdý nebo měkký, pružný nebo slabý. "Z toho vyplývá, že ten nebo jiný vzor čepeli, dobře rozlišitelný prostým okem, je neoddělitelnou součástí klasického bulatu. At' je bulat litý nebo svařovaný, špatný nebo dobrý, japonského nebo indického původu - vzor na něm nesmí chybět! Čím líp je vzor rozlišitelný, tím vyšší cenu má bulat. Toto vnější označení vypovídá o značné nestejnorodosti kovu.

P. P. Anosov svými pokusy dokázal, že se bulatovu ocel nesmí tavit, nýbrž "vařit". První tajemství kvalitního bulatu spočívá v dodržení správného postup při "vaření" oceli, druhé v jejím správném ochlazení. Existuje názor, že se bulat "rodí" při pomalém ochlazení. Není tomu tak úplně. Při příliš pomalém ochlazování oceli může vzniknout homogenizace kovu doprovázená ztrátou nestejnorodosti. Vysvětluje se to tím, že se "měkkě" strukturní složky ingotu nasytí uhlíkem a bulat se "nenarodi'". Metalurgům je dobře známo, že při ochlazování ingotů vždy jako první krystalizuje železo a vznikne ferit. V případě přímé krystalizace jako první ztvrdne ferit.

Jedná z legend, popsaných v románu Waltra Scotta, Talisman, vypráví o setkání během třetí křížové výpravy anglického krále Richarda Lví Srdce (1157-1199) se sultánem Saladinem, známým v historické literatuře pod jménem Salach-ad-din (doba vládnutí 1171-1193), kdy se navzájem chtěli přesvědčit, čí čepel je lepši'. Anglický král, aby ukázal přednosti svého meče, sebral kolemjdoucímu otrokovi ocelovou tyč o průměru půl palce, položil ji na pařez a mohutným úderem ji přesekl. Na čepeli nezůstal sebemenší zářez. Sultán vytáhl z pochvy svůj bledě-modrý, bez lesku meč z bulatovu oceli, zavelel, aby mu přinesli hedvábný peřový polštář a jen lehkým švihnutím ho rozsekl vejpůl. Přítomným se zdálo, že se polštář rozpadl sám bez sebemenšího úsilí ze strany sultána. Pak sultán sundal z hlavy závoj, přeložil ho napolovic a pověsil na ostří svého meče. Vzápětí ho nadhodil a prudkým pohybem rozsekl na dva díly.

Kvalita bulatovyx oceli se vždy hodnotila podle zvuku čepele. Kvalitní bulatovi čepel vydává po lehkém švihnutí vysoký zvonivý čistý zvuk, pozvolna přecházející v dlouhé hluboké dunění. Čím vyšší a čistší je zvuk a čím delší je dunění, tím lepší a samozřejmě i dražší je čepel. Čistota zvuku svědčí o tom, že na čepeli nejsou praskliny. Vydává-li čepel drnčivý zvuk, lze s jistotou říct, že praskliny na ni jsou.

Čili, vzor bulatovu čepeli svědčí o kvalitě a způsobu kování, barva poskytuje informace o chemickém složení a způsobu tavení, zvuk prozrazuje celistvost oceli.